Přejít k obsahu  Přejít k hlavnímu menu

Whisky na safari

26. 10. 2016

Na žádnou ze svých cest nikdy nevyrážím bez láhve whisky. Je to letitý zvyk, ostatně obdobný měla řada cestovatelů. Sir Ernest Shackleton například všude vozil VAT 69. Já si na africké safari, kde má whisky tradici od koloniálních dob, vzal stylovou láhev Monkey Shoulder. Přibalil jsem ještě foťáky, atlasy, dalekohled a přes Londýn odletěl do Johannesburgu. Mým cílem byl nejstarší národní park v Africe

Whisky na safari

Krugerův národní park se rozkládá na severu JAR, u hranic s Mosambikem a Zimbabwe. Návštěvníkům své brány otevřel již v roce 1902 a je nejen nejstarším národním parkem v Africe, ale zároveň také jednou z kolébek afrického safari.

Výraz safari je odvozen z arabského slova safar, tedy cesta. Je velmi zajímavé, že se v obdobném významu objevuje i v místní svahilštině, kde označuje objevné a později lovecké výpravy do nitra divočiny. S vyjížďkami do divočiny, ať už v původním loveckém, nebo v mnohem ohleduplnějším badatelském a poznávacím významu, byla už v dobách kolonizace spojena whisky.

Za jasných afrických večerů, kdy praskal oheň a nad hlavami svítilo pro Evropana neuvěřitelné množství hvězd, byla příjemným společníkem. Součástí triumfálních pozorování je i dnes a korunuje řadu neopakovatelných zážitků.

Dobrá skotská whisky tvoří na jihu Afriky neodmyslitelnou součást všech barů, i těch nejzapadlejších. Nejlepší atmosféru mají ty ve starých koloniálních hotelech situovaných ve městech nedaleko národních parků. Do nich je však složité se vracet, a tak řada návštěvníků využívá pohostinnosti kempů situovaných přímo v parcích. Já jsem pro prvních pár dnů zvolil ten v Letabě.   

Večerní rozjímání nad sklenkou

Ráno je dobré si přivstat a hned po otevření brány vyrazit za zvířaty. Parkem vede rozsáhlá síť cest a ty v severnější části jsou skoro prázdné. Na mne hned za branou čekalo stádečko všudypřítomných impal, po nichž tu v delších, tu v kratších intervalech následovala celá škála divokých zvířat.

Defilé několika zeber vystřídal osamocený slon a zpovzdálí ho pozorující hyena, po chvíli se z chvějících korun stromů vynořily žirafy… Pozorovatelské štěstí jsem si vybral dopoledne, zbytek dne byl, až na pár antilop, bez zážitku, ale to k safari prostě patří.

A whisky? Přes den je od loňského roku konzumace alkoholu v parku zakázaná, večer však na terase nad řekou nastává čas na vstřebávání zážitků, poslouchání tónů africké divočiny a sklenku whisky.

Nabídka místního baru je velmi konzervativní, postavená na blended whisky – současná popularita single malt se tu evidentně ještě neprojevila. Překvapivě zde převažují značky, které jsou v Česku spíše na okraji zájmu, třeba Bellʼs nebo Scottich Leader. Chybět samozřejmě nemůže jihoafrická Three Ships.  

Zátiší s makaky a Monkey Shoulder

Den za dnem jsem po ránu vyjížděl na fotolovy a postupně se posouval rozsáhlým parkem k jihu. Chvíle klidu střídaly akce a zážitky: lovící levhart, lvice s mláďaty, stáda pakoňů a nespočet krásně barevných ptáků.

Po čase jsem se dostal až k největšímu kempu v Krugerově parku, do Skukuzy. Je to vlastně takové malé město s bankou, obchody a vším, co je třeba. Ani zde nechybí nádherná terasa nad řekou a bar s nabídkou whisky. Na polici se tu ovšem kromě běžné nabídky vyjímá tříboká láhev dvanáctiletého Glenfiddichu, a tak moje volba byla jasná.

Když jsem potom na stejném místě seděl druhý den v poledne a všude kolem bylo opět plno dotěrných makaků, napadlo mě vyfotit opici s „opičkami“. Donesl jsem svou láhev Monkey Shoulder, postavil ji na plot a dal ji v plén opicím.

Hodina společného dovádění s foťákem a opicemi budila zájem a veselí celého kempu, a tak naše mezinárodní sestava večer jako poděkování za další úspěšný a krásný den v Africe láhev whisky, jež ten rozruch způsobila, vypila.  

Velká pětka a lovecké tradice

Pro další nocování jsem zvolil velmi pěkný kemp Lower Sabie u stejnojmenné řeky. Ta byla po nedávných deštích ještě hodně divoká, ale už se pomalu vracela do svých břehů. Cesta kolem vody mi připravila nejedno nezapomenutelné setkání. Dva gepardí samci se producírovali přímo na cestě a velká stáda slonů i s mláďaty hodovala všude kolem mě.

Vrcholem bylo, když jsem si v houští všiml malého stínu a v okamžiku přeběhla silnici smečka velmi vzácných psů hyenovitých. Spatřit je mnohem cennější, než vidět celou velkou pětku. Říká se tak pětici zvířat, která v minulosti pro lovce představovala nejzajímavější trofej a z níž je dnes velký marketingový tahák afrických parků.

Mezi tuto „elitu“ patří slon, buvol, nosorožec, levhart a lev. Mně osobně se podařilo velkou pětku během mé cesty zahlédnout hned několikrát, a to hlavně díky času, který jsem si na park a na pozorování zvěře vyhradil. A také díky dodržování starých loveckých tradic, včetně té nejlepší: po každém úspěšném dni se zastavit a se sklenkou whisky poděkovat všemu kolem. 

 

Autor: Jakub Moravec

Diskuse

Diskuze neobsahuje žádné komentáře.

Odpověď na: X