Přejít k obsahu  Přejít k hlavnímu menu

Rozhovor s Václavem Routem

10. 5. 2016

Postupně vystudoval práva, historii a muzikologii. Záliba v hudbě a dějinách spolu s fascinací Skotskem způsobily, že založil a dodnes organizuje festival skotské kultury – Skotské hry Sychrov. Začal se také věnovat hře na dudy a jedním ze tří historicky prvních skotských dudáků ve střední Evropě. Posledních 15 let se Václav Rout profesionálně věnuje i whisky.

Rozhovor s Václavem Routem

Jak dlouho se whisky věnujete a co vás k ní přivedlo?

Už od mládí je mou velkou zálibou Skotsko a whisky tvoří nedílnou součást jeho kulturního dědictví. Nejdříve jsem se jí věnoval jen jako koníčku, sběratelsky, protože však o všem, co dělám, chci vědět co možná nejvíc, začal jsem se i o whisky zajímat hlouběji.

Informace, které jsem získal, jsem vždycky rád sdílel s přáteli a známými a ti postupně přiváděli další známé, až jsem najednou před nějakými 15 lety zjistil, že o whisky regulérně přednáším a že se postupně stává součástí mého profesního života. Začal jsem se jí tedy věnovat profesionálně – psát a publikovat, pořádat degustace...

Důležitým mezníkem se stalo otevření vlastního whisky klubu v Praze, který dnes svým členům nabízí několik set druhů whisky z celého světa a pro laickou i odbornou veřejnost organizuje pravidelná školení a degustace.  

Změnil se za ta léta váš přístup k tomuto destilátu?

Můj přístup je pořád prakticky stejný – whisky miluji a obdivuji. Snažím se jí pochopit, nalézt a objevit i její skrytá zákoutí. Mám rád ty whisky, které mne něčím zaujmou. Ať už zní jako špičkový hudební virtuos, který se vzápětí změní v obrovsky sehraný symfonický orchestr, či jako jazzové trio nebo skvělá metalová skupina.

Jediná změna v mém přístupu je snad ve větší pokoře. Když jsem začínal, byl jsem v některých přístupech a názorech možná až dogmatický. Postupně jsem ale pochopil, že whisky je nápoj, který má primárně přinášet radost a potěšení, a záleží jen na člověku, jak k němu přistupuje.


  

„Postupně jsem ale pochopil, že whisky je nápoj, který má primárně přinášet radost a potěšení, a záleží jen na člověku, jak k němu přistupuje.“


 

Při svých degustacích a přednáškách proto nikomu nic nenakazuji ani nezakazuji. Jen ukazuji, co se mně za ta léta osvědčilo, co mne oslovilo, co, jak a hlavně proč funguje. A je na každém, aby se rozhodl, zda se mnou souhlasí, či nikoliv.  

Působíte jako whisky ambasador společnosti Rémy Cointreau, v čem tato vaše role spočívá?

Mým hlavním úkolem je propagace whisky formou přednášek a publikační činností, samozřejmě s hlavním zaměřením na whisky z portfolia společnosti Rémy Cointreau.

Jezdím po České republice a Slovensku, školím odbornou veřejnost, pořádám degustace whisky pro laiky, příspívám pravidelně do několika periodik – prostě whisky žiji v podstatě 24 hodin denně. Součástí toho všeho je samozřejmě i neustálé studium, cestování a sledování světových trendů, novinek a zajímavostí z oblasti whisky.  

Kde všude už jste kvůli whisky byl?

Cestování je ta velmi příjemná část mé práce. Měl-li bych vyjmenovat všechny země, které jsem díky whisky navštívil, bylo by to dlouhé čtení. Procestoval jsem několikrát křížem krážem prakticky nejen celou Evropu, ale i Spojené státy a Kanadu. Whisky festivaly, konference a setkání se totiž pořádají po celém světě.  

Která z palíren vám utkvěla nejvíce v paměti a proč?

Takových palíren je více a vybrat jen jednu by bylo vůči těm ostatním neslušné. Navíc podle čeho vybírat? Některé jsou krásné na pohled, další jsou něčím unikátní, jiné dělají krásnou whisky.

Nicméně velmi osobní vztah mám k palírnám Tullamore D.E.W., The Balvenie a Bruichladdich. Je to dáno tím, že s lidmi, kteří se kolem nich pohybují, mám přátelské vztahy, a proto tam velmi rád jezdím.  

Je nějaké místo, kam byste se chtěl určitě ještě vypravit?

Takových míst jsou mraky. Určitě bych ale chtěl navštívit palírny v Japonsku a na Tchaj-wanu. Ve Skotsku jsem až na několik málo výjimek byl prakticky ve všech palírnách, takže návštěva těch zbývajících je jaksi povinnost. A samozřejmě plánuji i návrat do USA a návštěvu dalších palíren americké whiskey.

 

Whisky také sbíráte. Jak velká je vaše sbírka?

Má sbírka, jíž buduji už pěknou řádku let, čítá kolem 700 láhví whisky. Sbírám ty, které mne nějak zaujmou, bez ohledu na to, jak jsou obecně hodnoceny.

Je to moje sbírka, pro moji radost, a proto v ní jsou mnou upřednostňované kousky. Z více než 90 % je samozřejmě tvořena skotskou whisky, moje zatím nejstarší láhev pochází z roku 1948. Najdou se v ní ale i kousky z jiných částí světa, včetně velmi exotických končin.  

Kterou z nejstarších nebo nejvzácnějších whisky jste měl možnost ochutnat?

Těch bylo více. Asi nejunikátnější byl vzorek whisky z nejstaršího sudu v palírně Glenfiddich z roku 1956, který mi dal ochutnat tamní malt master Brian Kinsmann. Šlo o kontrolní vzorek, který si pro sebe načerpal ze sudu, jenž doposud nebyl nalahvován.

Tato malá láhev je tak jediným vzorkem dané whisky na světě. Za zmínku určitě stojí i 50letá whisky The Balvenie, měl jsem možnost ochutnat vzorky z obou sudů, které jsou nabízeny k prodeji.

Velmi si cením také vzorku 64leté The Dalmore Trinitas, který jsem dostal jako dárek od jejího tvůrce Richarda Patersona, master blendera společnosti Whyte & Mackay.  

Je nějaká akce, kterou by si žádný milovník whisky neměl nechat ujít?

Je jich spousta. Mám-li mluvit z vlastní zkušenosti, doporučoval bych jakýkoliv festival ze série Whisky Life. Akce pod touto hlavičkou se konají po celém světě, například v Paříži či Londýně, a přednášejí na nich významné osobnosti ze světa whisky.

Milovníci whisky tak mají možnost spojit návštěvu sice nikterak designově upravených, zato však obsahově zajímavých stánků s účastí na seminářích, které vedou skuteční odborníci, a nikoliv geekové, kteří danou palírnu navštívili jen jako turisté.  

Které tří zásadní knihy o whisky byste milovníkům whisky doporučil k nastudování?

Vzhledem k mé lehké obsesi historií bych jim patrně doporučil knihu Alfreda Barnarda Distileries of the United Kingdom z roku 1887. Za zásadní bych ale neváhal označit knihy Whisky – Technology, Production and Marketing od Inge Russell a Grahama Stewarta, The World Atlas of Whisky od Davea Brooma a Whiskey: The Definitive World Guide Michaela Jacksona. A jako bonus bych jim doporučil Whisky Magazine, zřejmě nejprestižnější časopis o whisky na světě.  

Diskuse

Diskuze neobsahuje žádné komentáře.

Odpověď na: X