Přejít k obsahu  Přejít k hlavnímu menu

Nejlepší whisky na světě? Ta, která vám nejvíce chutná!

14. 5. 2018

„Nejlepší whisky na světě pro rok ten a ten byla vyhlášena whisky XY!“ Také jste četli podobné titulky ve více či méně seriózních periodikách? Přiznám se, že pokud na něco takového narazím, zježí se mi vzteky všechny chlupy na těle a nejraději bych vzal každou lahev whisky, kterou mám, a vylil do ha... vlastně toalety. Ptáte se proč? Protože neexistuje snad větší ptákovina v oblasti whisky, než tato hláška. Jsem velký pragmatik a proto dle mého, co nejde zvážit, změřit či spočítat, nelze reálně hodnotit. Dopředu se omlouvám všem těm, kteří mají jiný názor, ale dle mého je takové hodnocení jen statistickým sumářem subjektivních hodnocení. Jako příklad často na ochutnávkách či přednáškách uvádím modelovou situaci, kdy v například sto členném grémiu hodnotitelů budou 80 % hodnotitelů tvořit více či méně milovníci whisky z oblasti Islay (pro tápající – ostrov na jihozápadě Skotska a též jedna z whisky oblastí, která je známá whiskami s více či méně výrazným medicínským charakterem). Jaký typ whisky asi vyhraje? A je skutečně tím nejlepším? Protože, jak často také vysvětluji – sto lidí, sto chutí. To, co se líbí či chutná mně, nemusí chutnat někomu jinému.

Nejlepší whisky na světě? Ta, která vám nejvíce chutná!

Navíc hodnotit něco takového, co navíc velmi výrazně pracuje s emocemi, je téměř nemožné. Z vlastní mnohaleté zkušenosti mohu dosvědčit, že zejména u degustace záleží nejen na vlastním nápoji, ale zejména na okamžitém psychickém a fyzickém rozpoložení. Záleží na tom, jakou máte náladu, jak jste unaveni, co jste jedli, pili, v jakou denní dobu hodnotíte. To vše jsou vlivy, které zcela determinují, jak daný nápoj budete vnímat. Častokrát se vám tak může stát, že v jeden den danou whisky (ale i cognac, rum, brandy či koktejl, atd.) budete téměř odmítat, abyste ji o týden později vynesli do nebes (i když pravda, mám své olíbence, kteří mi chutnají prakticky stále).

Mnozí možná namítnou, že v těch nejvýznamnějších světových soutěžích rozhodují přeci jenom odborníci, kteří by měli být povzneseni nad subjektivní vjemy. Ano, snaha se cení, ale emocím, osobním sympatiím či naopak antipatiím a preferencím se prostě nevyhnete. A i když se často jedná o anonymní hodnocení, přesto má každý svoje oblíbené chutě a jejich kombinace, které prostě chtě nechtě upřednostňuje. A to je správné. Jinak bychom totiž všichni chodili stejně oblečeni, jedli a pili stejná jídla, poslouchali stejnou hudbu a svět by byl neskutečně nudný. 

Navíc, co se týká těch největších světových soutěží, jako například International Wine and Spirit Competition či International Spirits Challenge, problémem je zde šířka portfolia a množství ocenění. Množství kategorií, v nichž v každé je nějaká zlatá, stříbrná či bronzová medaile, navíc vítěz kategorie a další speciální ocenění, vytváří jistou inflaci, která celkové hodnocení dle mého degraduje. Protože prostě skoro každý si z takovéto soutěže něco odváží. Přesto však dle mého zrovna tyto soutěže mají význam. Jelikož zde většinou hodnotí skuteční odborníci, z nichž mnozí jsou přímo malt mastery či master blendery některé palírny či společnosti, lze jejich hodnocení brát jako jisté doporučení. Doporučení toho, co zřejmě stojí za to ochutnat. Přeci jenom statistický součet hodnocení několika desítek či stovek hodnotitelů má jistou, i když ne absolutní vypovídající hodnotu. Nicméně finální hodnocení je vždy stejně na každém jednotlivci. 

Samostatnou kapitolou jsou pak soutěže či hodnocení, kde se pod honosným názvem skrývá lokální skupina whisky nadšenců či dokonce pouze jeden jediný člověk. Zejména posledně uvedený případ, který se týká, jak mnozí správně uhodli, Jima Murrayho, by byl více než humorný, pokud by ho marketingově zpracovaná veřejnost nebrala naprosto vážně. Ne, že by whisky nerozuměl. Ba naopak. Má za sebou dlouholeté publikační zkušenosti a musí se mu nechat, že zejména v počátcích byl jedním ze skutečných průkopníků, který velmi zpopularizoval whisky mezi laickou veřejností. Bohužel, v poslední době to už tak žhavé není. Jeho velmi kontroverzní hodnocení, mnohdy skutečně až humorná, která mají spíše šokovat (vycházející z premisy, že co šokuje, to prodává), jej postavila do role, kdy je v odborné veřejnosti, mezi master blendery, malt mastery a předními světovými odborníky na whisky brán jako taková lehce humorná postavička, která se místy staví do takové „božské“ pozice, že v rámci ochutnávek popírá elementární fyzikální zákony. O jeho postavení svědčí i nedávná historie, kdy mu nejmenovaná palírna poslala dva naprosto totožné vzorky, ale s různým popisem. Výsledkem bylo to, že zatímco jeden ze vzorků vynesl do nebe, druhý naprosto sepsul. Taky jeho hodnocení několika set whisek během relativně krátké doby v porovnání například s International Wine and Spirit Competition, kde každý rok během sedmi měsíců soutěžní vzorky hodnotí přes 400 expertů z celého světa, působí více než humorně. Seriózně ohodnotit během dne několik desítek vzorků po dobu pár měsíců (tvrdí, že tří), je prostě nesmysl. Proto také, přijedete-li na přední whisky akce v zahraničí, kde se vyskytují všichni obecně uznávaní odborníci (od malt masterů a master blenderů jako jsou David Stewart, Richard Paterson, Bill Lumsden, Brian Kinsman a pod. po přední novináře a spisovatele jako jsou např. Charles MacLean, Dave Broom, Dominik Roskrow, Ian Wisniewski a další), na Jima Murrayho tam prostě nenarazíte. 

A jaké že je doporučení této mé polemiky? Nepřeceňujte soutěže, neohánějte se jejich výsledky jako nějakou mantrou. Různých hodnocení a soutěží existuje povícero a tak nebude problém, budete-li chtít podpořit nějakou vámi oblíbenou whisky, argumentovat, že právě tato whisky má ocenění například ze zahrádkářské výstavy pěstitelů ječmene. Navíc, jmenuje-li se honosně, například Intergalactical Barley Spirit Competition, u neznalých takové hodnocení získá váhu, jako nejlepší whisky ve vesmíru (bez ohledu na to, že to je spolek několika kumpánů z hospody, z nichž nejzkušenější již ochutnal 10 vzorků whisky). Prostě dejte na vlastní čichové a chuťové pohárky a pijte to, co vám nejvíce chutná. Bez ohledu na to, o čem vás ruzní odborníci a „odborníci“ přesvědčují. Takže přátelé – Sláinté (neboli skotsky „Na zdraví“) – a užívejte si radostí života se sklenkou whisky, která vám nejvíce chutná.

Václav Rout

Diskuse

Diskuze neobsahuje žádné komentáře.

Odpověď na: X