Přejít k obsahu  Přejít k hlavnímu menu

Brian Kinsman: Tradice zavazuje

26. 10. 2016

Málokdo se stane žijící legendou před padesátkou. K výjimkám patří Brian Kinsman, master blender společnosti William Grant & Sons a malt master palíren Glenfiddich, Kininvie, Girvan, Tullamore D.E.W. či Ailsa Bay. Na první pohled působí jako introvert, který žije pouze svou prací. Ve skutečnosti je to ale velmi příjemný společník, s nímž mám kromě whisky společné ještě to, že oba hrajeme na skotské dudy. Moje první otázka tak směřovala právě k nim.

Brian Kinsman: Tradice zavazuje

Když jsi byl mladší, byla vedle vědy tvou největší vášní hra na skotské dudy. Nebo se mýlím?

Nemýlíš. Hrát na skotské dudy jsem začal jako dítě a velmi mne to chytlo. Když jsem byl v pubertě, hrál jsem s dudáckým souborem Craigmont High School, s nímž jsme v roce 1990 vyhráli juniorské mistrovství světa dudáckých souborů.

A v 17 letech jsem si pouličním hraním v Edinburghu vydělal na své první vlastní skotské dudy, do té doby jsem je měl pouze půjčené. Později jsem s dudáckým souborem Drambuie Kirkliston procestoval několik zemí včetně USA, kde jsem poprvé přišel na chuť whisky. 

To jsi mi krásně nahrál na další otázku. Vím, že jsi vystudovaný chemik – jak ses dostal ke své současné profesi?

Už od mládí jsem věděl, že věda bude celý můj život, a tak jsem šel studovat chemii na univerzitu v Saint Andrews. Po škole jsem začal pracovat pro zubařskou společnost a současně se připravoval na získání titulu PhD.

Tématem mojí vědecké práce bylo hledání nových materiálů pro zubní výplň a podpůrných materiálů pro korunky a můstky, což z je pohledu chemika velmi zajímavé téma. Nicméně zubařina mi přinesla spíše rozčarování, a tak jsem začal hledat jiné uplatnění.

Dostal jsem nabídku pracovat jako chemik pro společnost William Grant & Sons, kterou jsem přijal. Musím podotknout, že jsem v té době nebyl nijak zapáleným milovníkem whisky. Nicméně jsem pochopil, že to je pro chemika odvětví, které nabízí neskonalé možnosti. A to nejen po kariérní stránce, ale zejména po té pracovní a vědecké.  

Jaká byla tvoje úplně první pracovní pozice?

Nejdřív jsem v roce 1997 nastoupil jako analytický chemik do palírny v Girvanu. Poznal jsem tak, jak hluboký a komplexní je svět destilátů. Fascinovalo mě především staření v sudech, chemické reakce, které v nich probíhají, a to, jak se podílejí na výsledném charakteru destilátu.

Mým úkolem bylo odebírat vzorky čerstvě vypáleného destilátu ze všech destilačních kotlů, provádět chemické analýzy a samozřejmě i senzorické zkoušky.  

Takže jsi každý den odebíral vzorky, část šoupnul do zkumavek, baněk a misek a část ochutnal. Není to trochu nebezpečné?

Není. U vzorků jsem se při senzorických zkouškách zajímal zejména o aromatické podání a při nachutnávání jsem si dával velký pozor, abych si nevybudoval závislost.

Na druhé straně moje postřehy a hodnocení vedly k tomu, že si mě všimlo vedení společnosti William Grant & Sons a přizvalo mě do degustační skupiny.  

A pak si tě v roce 2001 všiml David Stewart, tehdejší master blender William Grant & Sons, a nabídl ti, aby ses stal jeho učněm a případným nástupcem…

Ano. A jsem mu za to velmi vděčný. Naučil mě o whisky i to, co bych se asi nikde jinde nedozvěděl. Je třeba si uvědomit, že David je master blender staré školy. Začínal jako obyčejný řemeslník a svými schopnostmi, pílí a touhou po poznání se postupně vypracoval na jednu z největších legend skotského whisky průmyslu.

Do palírny nastoupil v roce 1962 jako sedmnáctiletý kluk a po 12 letech učení u předchozího mastera blendera, legendárního Hamishe Robertsona, v roce 1974 zaujal jeho pozici. Přestože v prosinci 2009 odešel do důchodu, nadále se stará o kompletní produkci palírny The Balvenie, což z něj mimochodem dělá nejdéle pracujícího mastera blendera a malt mastera v historii skotské whisky.

A to zcela jistě ještě neřekl svoje poslední slovo. Přínos Davida Stewarta pro skotský whisky průmysl ostatně letos ocenila i královna Alžběta II., která mu udělila vyznamenání.  

Co všechno tvá učňovská léta u Davida Stewarta obnášela?

Nejdůležitější bylo, abych byl jednoho dne schopen navázat na Davidovu práci tak, aby se nijak nezměnila chuť, aroma a hlavně celkový styl whisky z produkce společnosti William Grant & Sons. Abych toho byl schopen, trávil se mnou David hodně času a pomáhal mi vycvičit si cit pro Glenfiddich a další naše whisky.

Abych na ně měl takříkajíc nos a naše produkce nezaznamenala žádnou změnu k horšímu. Jsem teprve šestým masterem blenderem společnosti William Grant & Sons v celé její historii a to skutečně zavazuje.  

Jak vypadá tvůj běžný pracovní den?

V první řadě je potřeba říci, že každý můj pracovní den je trochu jiný, což je bez debat ta nejzábavnější věc snad na každé práci. Většinu času ale trávím ve své laboratoři v Glasgow, kam mi denně přicházejí čerstvé vzorky destilátů z našich palíren.

Každý den tak provádím desítky až stovky analýz, a to jak čerstvě vypálených destilátů, tak vzorků těsně před finálním plněním. Obvykle strávím několik hodin denně v degustační místnosti porovnáváním a hodnocením vzorků či vytvářením nových možných edicí.

Často také navštěvuji naše palírny, abych s místními kolegy konzultoval některé naše projekty. Při každé takové příležitosti se rovněž ujistím o kvalitě sudů a překontroluji, zda zrání probíhá tak, jak potřebujeme.

Co je pro tebe nejlepší odměnou a největším oceněním?

Vidět, že je o naši whisky zájem v barech a obchodech. Sledovat, jak dokáže potěšit lidi a stát se příjemným a žádaným společníkem pro večerní posezení s přáteli.

Velmi mě samozřejmě těší také všechna ta ocenění, která naše whisky přivážejí z prestižních soutěží a přehlídek. I to snad svědčí o tom, že naši práci děláme dobře. 

 

Autor: Vašek Rout

Diskuse

Diskuze neobsahuje žádné komentáře.

Odpověď na: X