Přejít k obsahu  Přejít k hlavnímu menu

Báječné setkání ve městě na Temži

26. 10. 2016

Dvoudenní whisky orgasmus – i tak by se dal stručně charakterizovat festival, The Whisky Exchange Whisky Show v Londýně. Letos jeho návštěvníci měli možnost ochutnat více než 600 druhů whisky, setkat se skutečnými ikonami whisky průmyslu, a dozvědět se tak z první ruky všechny nejnovější, ale i ty o něco starší a maximálně nadčasové informace.

Báječné setkání ve městě na Temži

Na takovém festivalu, jako je Whisky Exchange Whisky Show, jsem samozřejmě nemohl chybět. Do londýnský lehce deštivého dne jsem vyrazil hned po snídani a pomalu se vydal na Olda Billingsgate Walk.

Času jsem měl dost a nechtělo se mi jen tak postávat u vchodu a čekat, až otevřou brány. Jaké však bylo moje překvapení, když jsem dorazil na místo – od vchodu se táhla několik set metrů dlouhá fronta nedočkavých whiskoholiků!

Dodatečně jsem se dozvěděl, že jen první den jich na festival zavítaly neuvěřitelné dva tisíce. Hned u vchodu vyfasovali pásku na ruku, která nahrazovala vstupenku, degustační sklenku a žeton na některou z prémiových whisky.

Je však třeba podotknout, že prakticky celá nabídka, až na skutečně raritní whisky, byla zcela zdarma, a to včetně takových dobrůtek jako Girvan 25 let, Glenfarclas 25 let, Balvenie 25 let, Ardbeg Perpetuum, několika druhů Kavalan Solist nebo Octomore 7.3.

Přímo u zdroje

Po vstupu do nitra staré viktoriánské budovy jsem si připadal jako dítě, které právě vypustili do cukrárny. Vůbec jsem nevěděl, kam dřív. Moje dilema naštěstí vyřešil masterclass, na který jsem se přihlásil.

Pečlivě připravený salonek pro cca 50 lidí, vystavené láhve, nalité a krytkou uzavřené sklenky a připravená prezentační technika nenechaly nikoho na pochybách, že organizátoři nenechali nic náhodě. Hodinová prezentace whisky ze základních oblastí Skotska a Irska byla příjemným úvodem dvoudenního whisky maratonu.

Jakmile jsme skončili, vrhl jsem se do víru whiskoměsta. Postupně jsem navštěvoval jednotlivé stánky, jako houba nasával novinky a poznatky, potkával se se známými, bavil se a vyzvídal. Ostatně jak jinak sehnat přesnější informace o Glenmorangie, než z přátelského rozhovoru s Dr. Billem Lumsdenem?

A kdo víc by mi řekl o nových edicích Glenfiddich než Brian Kinsman, který je vytvořil? Neméně zajímavé bylo i setkání s Gordonem Grantem z palírny Glenfarclas, Richardem Patersonem z Whyte & Mackay či Ianem Changem z Kavalanu.

Nespornou výhodou The Whisky Exchange Whisky Show je zkrátka to, že se zde lze setkat s lidmi, kteří ve whisky průmyslu pracují, případně o whisky dlouhá léta píší, a mají tudíž jak ty nejinternější informace, tak skutečně hluboké znalosti.

Inovace jménem Glenfiddich

Před dalším masterclassem jsem navštívil stánek palírny Glenfiddich, který nabízel dvě novinky: Glenfiddich Project XX a Glenfiddich IPA Experiment. Na první z nich se podílelo dvacet ambasadorů společnosti Glenfiddich a druhá je výjimečná tím, že jde o první single malt, která dozrávala v sudech od piva typu IPA.

U stánku Balvenie bylo možné vyzkoušet párování whisky a uzenin, jinde pro změnu párovali whisky s doutníky a u mnoha dalších stánků se návštěvníci mohli prostě jen příjemně pobavit a načerpat nové informace.

Těmi jsou však tradičně nejvíce nabité semináře. Jeden velmi zajímavý vedl Brian Kinsman, master blender společnosti William Grant & Sons.

Téma znělo Glenfiddich Innovation, a tak mezi ochutnávanými vzorky nesměla chybět úplně první single malt whisky na světě, kterou v roce 1963 byla Glenfiddich Straight Malt, stejně jako 15letá Glenfiddich jakožto první whisky vyráběná systémem solera nebo dnes již téměř ikonická Glenfiddich Snow Phoenix, která byla namíchána ze sudů zachráněných ze skladů zřícených pod tíhou sněhu.

A jako třešnička na dortu masterclass doplňovaly dvě experimentální ukázky: whisky, která zrála 26 let výhradně v sudu po sherry, a whisky, která zrála nejprve 33 let v sudu po bourbonu a poté ještě 8 let v sudech po sherry. Stručně řečeno: geneze inovací značky Glenfiddich vtěsnaná do jedné a půl hodiny…

Nové, staré a unikátní

První den utekl jako voda a abych ho přece jen nezakončil sedmou hodinou večerní, kdy se brány festivalu uzavřely, rozhodl jsem se prozkoumat londýnskou barovou scénu. Ráno jsem hned po vydatné snídani opět vyrazil za poznáním. Stylově, jako pravý gentleman, jsem krátce před polednem absolvoval krátkou soukromou ochutnávku s ambasadorem palírny The Glenlivet.

Čtyři vzorky (Glenlivet 21 let Guardians Library, Glenlivet Inverblye 18 let, Glenlivet Faemussach 13 let a Glenlivet Cipher) byly velmi příjemné a symbolicky nastartovaly můj druhý festivalový den. Krásné zastavení pro mne znamenal stánek palírny Kininvie Girvan.

Nejenže jsem ochutnal Girvan 25 let, ale také whisky z edice Ghosted Reserve – nejprve tu o stáří 26 let, která je smíchána z whisky z palíren Ladyburn a Inverleven, a poté whisky o stáří 21 let, která je blendem z palíren Ladyburn, Inverleven a Dumbarton.

K whisky ze zrušených palíren se člověk neodstane každý den, a tak jsem si oba vzorky náležitě vychutnal. Dalším zajímavým zastavením byla návštěva stánku s nabídkou starých, případně unikátních plnění whisky. Musel jsem se rozhodnout, co si dám, neboť po konzumaci všech nabízených vzorků by moje játra vyběhla ven a nafackovala mi.

 

Rozhodl jsem se pro Balvenie 8 let Pure Malt ze 70. let, Glendronach 12 let z 80. let, Talisker 12 let z 80. let a japonskou whisky Karuizawa, která byla destilovaná v roce 1983 a lahvovaná v roce 2014. Mňam!

Příslovečnou třešinkou na dortu pro mne jako milovníka kouřové whisky z ostrova Islay byla návštěva stánku Bruichladdich, kde jsem mimo jiné ochutnal i velmi zajímavou podpultovku – nové vydání Octomore 10 let. A byla to opravdová lahůdka! 

Ve tvářích vepsaná spokojenost

Festival se nesmlouvavě blížil ke konci. Zbýval mi poslední masterclass. Tentokrát zajímavý tím, že ho uváděl Charles MacLean, legenda světa whisky, a na jeho otázky odpovídali Anthony Wills z palírny Kilchoman a Ichiro Akuto z palírny Chichibu.

Velmi zajímavé bylo sledovat, že i palírny, které dělí několik tisíc kilometrů, mohou mít hodně společného. Fundované otázky i odpovědi navíc návštěvníky kromě klasického povídání o ochutnávaných vzorcích seznámily i s problematikou vedení palírny, jejího budování a řízení.

Když budovu na Olda Billingsgate Walk opouštěli poslední návštěvníci, byla na jejich tvářích vidět naprostá spokojenost.

Jak by ne, když byl festival po všech stránkách profesionálně zvládnut. Žádné kukaně, žádné 2 m2 velké stánky nahuštěné jeden na druhém na ploše o málo větší než středně velký obývák, žádné nepřehledné stoly prohýbající se pod láhvemi naskládanými bez ladu a skladu. Naopak – velkorysý prostor, který umožňoval velkorysé řešení.

Lidé v klidu přecházeli od stánku ke stánku, nikde se netlačili, nikde si nepřekáželi. I takové maličkosti, které nejsou zcela všude normou, jako například nápojové fontány s neustále doplňovanou vodou či odpadkové koše a nádoby na vylévání nedopité whisky, přispívaly k velmi příjemné atmosféře.

I proto má již určitě většina návštěvníků v diáři poznámku, že se nesmějí zapomenout přihlásit na další ročník The Whisky Exchange Whisky Show v roce 2017.

Autor: Václav Rout

 

Diskuse

Petr Pulkert

1. 11. 2016 10:36

Nádhera! Pěkně napsáno a velké lákadlo příští rok zajet. Mohl bych se zeptat, kolik stál lístek na tuhle show snů? :) Díky

Odpovědět

Odpověď na: X